Šrímad-Bhágavatam, 7. zpěv "Věda o Bohu"

Naleznete v něm nepřeberné množství informací o téměř všech aspektech indické védské civilizace. Studenti literatury v něm odhalí mistrovské dílo vznešené poezie. Zájemcům o psychologii nabízí pozoruhodné pohledy na povahu vědomí a lidské chování a hledačům duchovní podstaty dává vedení k poznání vlastního já a realizaci Absolutní Pravdy.

7. zpěv „Věda o Bohu“

Když Mahárádž Paríkšit, velice vznešený oddaný Krišny, vyslech hrůzné popisy peklelných planet, přirozeně se v něm probudil soucit s trpícími bytostmi a zajímal se o to, jak je z takových strastiplných podmínek. vysvobodit Jako odpověď mu Šukadéva Gósvámí vypráví příběh o Adžámilovi, který byl v mládí náležitě vychován jako kvalifikovaný bráhmana.

Opět se zde objevují dva velice mocní démoni, Hiranjákšovi a Hiranjakašipuovi. Hiranjákšu již zabil Pán Varáhadéva, inkarnace Krišny (třetí zpěv). Hiranjakašipua to velice rozzuřilo a zapřísáhl se, že Višnua zabije. Podstoupil tak náročnou askezi, až za ním musel přijít samotný stvořitel hmotného vesmíru, Brahmá, a zastavit ho. Hiranjakašipu od Brahmy žádal požehnání nesmrtelnosti, ale i Brahmá nakonec musí zemřít, a tak mu nemohl vyhovět. Hiranjakašipu získal alespoň požehnání, které se nesmrtelnosti téměř vyrovnalo.
Nafoukaný na svoji moc poté začal utlačovat celý vesmír, včetně těch nejmocnějších polobohů. Dokonce trýznil i svého syna Prahláda, který namísto démonských vlastností projevoval vlastnosti oddaného Višnua.

Sedmý zpěv dále rozebírá témata společenského soužití. Zabývá se harmonickým chodem společnosti, rodinným životem a chováním dokonalé osoby. Zpěv uzavírají pokyny pro civilizované lidské bytosti.